>> www.hdgl.fun/historie/The 50,000$ Disc Golf Tournament/
V naší discgolfové historii se blížíme ke konci sedmdesátých let a discgolf a jeho turnajová hra už jsou pár let na světě. Hráči byli zastřešeni profesionání organizací a jejich počet a počet klubů neustále rostl. Přesto to všechno však otec našeho sportu Ed Headrick cítil, že je potřeba přijít s počinem, který zaujme nejen hráče ale i přiláká diváky. Jako správný manažer tušil, že peníze jsou vždy až na prvním místě a proto se v roce 1979 rozhodl uspořádat turnaj, kterému už do názvu vetknul pohádkovou sumu připravenou na hráčské price many. A tak od 15. do 20. května 1979 proběhl v kalifornském Huntington Beach druhém nejstarším pevném kurzu na světě, turnaj honosně nazvaný Wham-O The 50,000$ Disc Golf Tournament. Z názvu vyplývá, že akce byla stále ještě zaštítěna známým hračkářským gigantem Wham-O. Sekvenci fotografií z tohoto turnaje najdete na YouTube. Pokud název místa někomu z vás cosi připomíná, pak ano jde o stejné místo, kde se o 11 let a několik týdnů později narodí paní McBethové maličký Paul.
Pokud se pídíme po historických momentech našeho sportu, nelze The 50,000$ Disc Golf Tournament opomenout. Kromě pohádkových price many tu totiž máme ještě jeden zlomový bod, poprvé bylo potřeba se na turnaj kvalifikovat. Po celých Spojených státech bylo vypsáno 72 kvalifikačních turnajů, na které se sjeli nejlepší hráči discgolfu z příslušných koutů země.
Kvalita organizace turnaje, výše výhry ani potřeba kvalifikovat se nebyly náhodné. Jak na tu dobu vzpomíná Dan “Stork” Roddick, Ed byl velmi oddaný myšlence, že jeho akce by měly být zcela profesionální. Chtěl z discgolfu udělat velkou, opravdu velkou věc. Jeho heslem bylo “Musí to být tak velké, aby byli hráči zpocení nervozitou”. A ani jeho snaha o publicitu discgolfu nevyšla naprázdno, v rámci svého pořadu Wide World of Sports z turnaje odvysílala reportáž celostátní televize ABC.
Turnaj nakonec vyhrál Tom Kennedy ze Santa Barbary v Kalifornii a odnesl si pěkných 10 000 $. Druhý John Conelly si přišel na pět tisíc a oba třetí, Snapper Pierson a Michael Conger brali po 2300$. Ještě v roce 2023 můžeme v Čechách závidět. Tom Kenedy pak o 34 let později v roce 2013 vydražil několik historických předmětů z této akce v aukci pro charitativní účely.
David Greenwell vzpomíná
Člen discgolfové síně slávy David Greenwell v době onoho padesáti tisícového turnaje s discgolfem teprve začínal. Přesto se mu podařilo se kvalifikovat. Bydlel nedaleko Otter Creek , dalšího z několika z nejstarších hřišť na světě, a tam i začal kariéru, která z něj později udělala legendu.
Hřiště Otter Creek bylo postaveno v roce 1978. O turnaji The 50,000$ Disc Golf Tournament se David dozvěděl na začátku roku 1979. Místní kvalifikace byla první turnaj, který hrál, ačkoli tehdy hrál discgolf jen několik měsíců. The 50,000$ Disc Golf Tournament byl nakonec jeho druhý turnaj a skončil na velmi dobrém 37. místě ze 144 hráčů. Mělo to však jeden háček. 37. místo nebylo na začátečníka vůbec špatné, jenže za 36. místo byla výhra 500$ a o jedno místo níže … už nic. Výhra mu unikla o jediný hod! “Do konce života na to nezapomenu,” vypráví, “házel jsem na 17. jamce, bylo to ještě v době, kdy se používaly veliké, obří disky a házelo se do jednořadých řetězových košů od DGA. Můj putt byl povedený, ale putter nějakým způsobem proletěl středem řetězů, trefil zadní obroučku, vyletěl ven a odroloval přímo doprostřed cyklostezky, která byla OB. Sedmnáctka přitom byla jasná birdie jamka. Musel jsem se hodně snažit, abych na výhru nedosáhl,“ směje se.
Pozn. autora: zdá se, že Davidova paměť už malinko kulhá, z materiálů PDGA vyplývá, že poslední placená pozice bylo 35. místo, to ovšem bylo dělené a proto byla první neplacená pozice 37. Výhra navíc nebyla 500$, ale 400$ pro každého z hráčů na 35. místě. Stejný materiál uvádí jako vítězku FPO jistou Cynthii Allen, její spojení s Catrinou nebo Jeniffer se mi však nepodařilo najít. A mimochodem, navzdory vítězství z hlediska payoutů dopadla stejně jako David, nedostala nic…
Turnaj ve vzpomínkách Scotta Zimmermana
Scottu Zimmermanovi bylo v roce 1979 17 let a studoval na střední škole. V předešlém roce obsadil na MS ve frisbee v Rose Bowl 22. místo a pro následující sezónu si vytkl ambiciózní cíl – vítězství. Navzdory 18 palcům sněhu v zimě poctivě trénoval, aby na nadcházející NAS (North America Series) a MS podal maximání výkon. Když se během tréninku dozvěděl, že PDGA a Wham-O chystají na květen velký turnaj s dotací 50 000$, byl si jistý, že u toho musí být. Víkend před tím navíc probíhala NAS v San Francisku, takže mohl obě akce spojit … i když to znamenalo zameškat týden školy. Zašel tedy za školním trenérem s žádostí o uvolnění z výuky. Trenér nebyl zrovna nadšen, ale nakonec vše schválil.
Scott také řešil problémy s penězi na letenku z východního na západní pobřeží a na ubytování. Naštěstí se v San Francisku setkal s dalším hráčem, který následně směřoval na 50 thous. $ do LA a který mu nabídl místo na korbě svého pick-upu. V LA se Scotta štěstí drželo i nadále. Na Huntington Beach potkal svého mentora z Atlanty Rosse Snydera, který mu nabídl, že u něj může ten necelý týden do zápasu bydlet.
Hned jak se Scott v LA ubytoval, vyrazil na hřiště zahrát si tréninková kola. Během nich zjistil dvě věci, které ho trochu znepokojovaly. Odpoledne bylo na hřišti většinou poměrně větrno a několik potenciálních birdie jamek bylo postaveno tak, že výhled z výhoziště na koš kryly stromy či keře a byl nucen driveovat naslepo. Také řešil problém s novými disky, které koupil ve stánku u Stedyho Headricka, které byly těžší a u kterých intuitivně cítil, že budou pro hru vhodnější. Nechtěl se ovšem vystavovat riziku hry s disky, které neměl dostatečně v ruce.
Turnaj se hrál na čtyři kola. Ve třetím z nich ho na sedmnácté jamce potkala malá nepříjemnost. Tato jamka byl dobře přehledný downhill. I když nebyla krátká a zleva od moře foukal poměrně silný vítr, cítil, že má šanci na birdie. Drive se povedl, disk směřoval na koš a vypadalo to, že po dopadu na zem skipne pěkně až ke koši. Těsně před tím než dopadl, však vyšla zpoza stromů Gee Kirkland, krásná, chytrá a nesmírně talentovaná manželka dalšího z hráčů Johna Kirklanda. Disk ji zasáhl do zad a odrazil se prudce doprava. Gee naštěstí zůstala nezraněna, ale Scottovi rázem zbývalo ke koši ještě 35 stop, navíc přímo proti větru. To by se zapotil nejeden dnešní hráč, ale nezapomeňme, že jsme v roce 1979, kdy se hrálo ohromnými disky s váhou hodně pod 150g a navíc do první generace PDA košů s jednou řadou o deseti řetězech. Birdie se zdálo jako ztracené.
Než Scott sešel z kopce ke svému disku, shromáždila se okolo malá skupina rozhodčích, včetně Steady Eda, Storka a Toma Bodyho. Nejdříve přišla Gee a omluvila se. Pak se na Scotta obrátil Tom aby mu sdělil, že další hod musí zahrát tam, kde to leží. Možná vás překvapuje, že se kvůli tak jasné věci musela scházet málem komise, ale pravidla tehdy sestávala z jediné stránky umístěné na ceduli u jamky č. 1.
Když přišel Scott na řadu, věděl, že čekat, až utichne silný nárazový vítr, by bylo zbytečné. Přesto mu šance na birdie stále vrtala hlavou. Sáhl do bagu pro 150g disk Night Flyer, ale pak si přeci jen připustil, že použít disk, který nikdy předtím neházel, není moc chytré. Koš byl na malé vyvýšenině, mírně do kopce od místa, kde stál. Bál se, že i když trefí pat perfektně, protivítr disk vyhodí z řetězů (vzpomeňme si na Kubu a PCS Sula Open 2022). Nakonec se rozhodl pro mírný hyzer putt, který toto nebezpečí eliminoval, a povedlo se. Disk zůstal v koši a birdie bylo na světě. Nakonec z toho bylo desáté místo v turnaji a 1050$.
Když se po turnaji vrátil do školy, vešel do již probíhající hodiny americké historie. Vyučoval ji trenér, který mu dal svolení vynechat na týden školu a odjet do Kalifornie. Snažil se nepozorovaně vplížit na své místo, když se učitel hlasitě zeptal: „Tak jak ses měl?“ Desátým místem a pěknou výhrou byl překvapen a Scotta veřejně pochválil.
>> nahoru
>> další kapitola
<< předchozí kapitola
<< zpět na historii
>> zdroje, ze kterých vycházím