>> www.hdgl.fun/historie/od-frisbie-k-frisbee
Na počátku všeho byl Frisbie. Ne nebojte, nejde o překlep. Nebyl to totiž disk frisbee, ale pekař William Russell Frisbie, který v roce 1871 založil v Bridgeportu ve státě Connecticut společnost Frisbie Pie Company. Jeho koláče možná skvěle chutnaly, pro nás je ovšem podstatné, že byly pečeny v plechových formách ve tvaru mělké kovové misky s vyraženým nápisem Frisbie´s Pies. Zaměstnanci pekárny totiž zjistili, že pokud se tyto formy správně hodí, mají velmi dobré letové vlastnosti, a jejich házením si krátili volné chvíle. Tuto zábavu od nich brzy odkoukali studenti Yaleovy Univerzity, kam mimo jiné Frisbie své koláče dodával, a rozšířili ji po mnoha dalších univerzitách na východním pobřeží USA.
William Russell Frisbie (zdroj: geni.com)
Koláčové formy Frisbie´s Pies (zdroj: ultiworld.com)
Pekárna Frisbie Pie Company na Kossuth Street v Bridgeportu (zdroj: atomicscout.wordpress.com)
Potud legenda, kterou vám nabídne mnoho článků a jiných zdrojů na internetu i mimo něj, pokud budete pátrat po historii létajících disků a která pravděpodobně vznikla jako reakce na jejich pojmenovávání jako frisbee. Tento pojem s Frisbieho pekárnou skutečně souvisí. Frisbie totiž nedodával své koláče pouze na Yale, ale také do dalších kampusů na východním pobřeží. Takže jeho koláčovými formami se v těch místech asi házelo poměrně běžně. Hráči discgolfu dobře ví, že dostat diskem není nic příjemného, ovšem zásah kovovu formou musel být o dost horší. Proto hráči hod často doprovázeli varovným výkřikem a k tomu se výborně hodilo slovo “frísbí” výrazně vyražené na dně každé z Friesbieho forem. Časem se tak slovo frisbie ujalo jako název zastřešující cokoli kulatého čím si lidé házeli a friesbiing pro házení samotné. Když se v padesátých letech minulého století začalo házení stávat fenoménem, začalo se o něm psát v novinách a časopisech a s tím slovo frisbie vstoupilo do tištěné podoby. Jelikož šlo o název pro cokoli házeného, nikoli jen pro koláčové formy pekárny Frisbie, neměli autoři často ani ponětí o jeho původu a tak se objevuje v různých formách od frisbie, přes friszby, phrisbee, frisby až k frisbee.
Jak už bylo napsáno výše, Frisbieho koláče byly pravděpodobně chutné, jejich formy však byly podobné jako stovky, možná tisíce jiných po celých Spojených státech. Je tak prakticky jisté, že to nebyly Frisbieho formy, které na konci devatenáctého století jako první věc na světě opsaly ve vzduchu ladný hyzer, ale mohla to být kterákoli z koláčových forem používaných v pekařství po nejméně 200 let nebo další z podobných diskovitých předmětů jako plechová nebo kartonová víka od popcornu, bonbónů, čipsů a bůh ví čeho ještě. Lidská touha létat je pravděpodobně stejně stará jako touha uvést do letu věc přikovanou k zemi podobně jako jsme my sami. Kdo a kde poprvé hodil létajícím talířem se tak asi nedozvíme, konec konců, jak je dobře známo, začít pátrat bychom mohli už u starých Řeků.
Diskobolos (zdroj: Wikipedia)
Zásadní kapitola na cestě k dnešním diskům začíná v roce 1937, kdy si tehdy sedmnáctiletý mladík Walter Fred Morrison oblíbil házení víčkem od popcornu. Protože jeho letové vlastnosti Freda neuspokojovaly, hledal jiné alternativy a narazil, světe div se, na koláčové formy.
Waltr Frederick “Fred” Morrison (zdroj: pinterest.com)
Když si Fred a jeho žena Lu, která Fredově vášni pro létající disky také propadla, jednoho dne házeli koláčovou formou na pláži v Santa Monice v Kalifornii, oslovil je návštěvník pláže, kterého jejich aktivita zaujala, a nabídl jim za ni čtvrťák. To byl pro Freda impuls. Formu koupil za 5 centů a prodal za 25. Byznys s létajícími disky byl na světě.
Ačkoli Fred Morrison nadále pracoval jako stavební inspektor, začal se ve volném čase zabývat vylepšováním svých disků. K létání a aerodynamice měl ostatně blízko, za druhé světové války létal jako pilot P-47 Thunderbolt v Itálii. Hned po válce v roce 1946 Fred vytvořil první disk od prvopočátku určený k házení a nazval ho Whirlo-Way. Ten byl ještě stále z kovu, ale tvarem už připomíná první varianty frisbee.
Technický nákres Whirlo-Way (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Ačkoli historie plastů sahá hluboko do devatenáctého století, rozmach jejich používání, coby levné náhrady klasických materiálů, přichází až po druhé světové válce. Tehdy s nimi patrně přichází do styku i Fredd Morrison a netrvá dlouho, aby ho napadlo, že jde o ideální materiál k výrobě létajících disků. Už v roce 1948 totiž spojil své síly s investorem Warrenem Franscionim, založili společnost Pipco a vytvořili první plastový disk nazvaný Flyin-Saucer. Název tohoto disku (flyin-saucer znamená létající talíř) nebyl jen prostým popisem věci, ale záměrným marketingově zamýšleným odkazem na UFO mánii, která v té době zachvátila USA.
Pipco Flyin-Soucer. První model nahoře, poslední 12. varianta dole (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Flyin-Saucer měl průměr 9,125 palce (23,18 cm) a v letech 1948-1950 ho v několika barevných variantách pro Pipco vyráběla společnost Southern California Plastic Company. Disky však byly tvrdé, křehké a jejich tvar se časem deformoval. Přestože o ně projevil zájem i Disney, obchod s nimi nešel ideálně, výnosy z prodeje Warrena nenadchly a tak se cesty obou společníků už v roce 1950 opět rozešly.
Dobová reklama na Flyin-Saucer (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Nedostatečný úspěch Flyin-Saucer Freda Morrisona nijak neodradil. Své disky nadále vyráběl, prodával a samozřejmě vylepšoval. V roce 1955 tak spolu se svojí ženou Lu navrhl disk Pluto Platter, prapředka všech moderních frisbee. Pluto Platter měl průměr 9,31 palce (23,3 cm) vážil asi 193,4 g byl měkký, snadno se chytal a za předpokladu, že nebyl hozen příliš prudce a moc nefoukalo, byl jeho let dobře předvídatelný. Název toho disku má opět základ hluboko ve hvězdách. Padesátá léta byla v USA ve znamení fascinace vesmírem a tak název Pluto odkazuje na stejnojmennou planetku. Konec konců názvy dalších planet vyražené na obvodu disku budou mít za krátký čas zásadní vliv na další vývoj frisbee. To ale předbíháme.
Fred Morrison prodává svůj Pluto Platter (zdroj: Wikipedia)
Fred Morrison a nejen on cítili, že Pluto Platter je to pravé ořechové a nabídl práva na svůj výrobek hračkářské společnosti Wham-O ze San Gabriel v Kalifornii. K prodeji došlo 23. ledna 1957 a tento den je často připomínán jako začátek fenoménu frisbee, protože s Wham-O to konečně začíná být opravdu velké.
Tak jsme se dostali na konec cesty od koláčových forem k létajícím talířům a na začátek cesty od Pluto Platteru k frisbee mánii, ale zbývá ještě vysvětlit, jak se z frisbie stalo Frisbee®. Marketérům Wham-O se název Pluto Platter nezamlouval, měli zájem o Flying Saucer, ale termín už byl natolik zaužívaný a opakovaně použitý konkurencí, že nebylo možné ho využít jako obchodní značku. Když navíc zjistili, že v kampusech na obou pobřežích se dosud udržel název pekařských forem a studenti Pluto Platter a další disky nadále nazývali frisbie, sáhli po tomto osvědčeném názvu a z obchodních důvodů (nebo možná z neznalosti) si z používaných variant vybrali právě Frisbee®. Fred Morrison to prý nesl těžce. Nakonec s ním ale smířil. Manažeři Wham-O totiž původně jeho Pluto Platteru nevěřili natolik, aby mu zaplatili požadovaných 25 tisíc dolarů a raději mu nabídli podíly z prodeje. Díky tomu na svém vynálezu vydělal přes milion dolarů a to byl v šedesátých letech opravdu pořádný balík.
Wham-O Pluto-Platter (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Wham-O Pluto-Platter v originálním balení (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Na vnitřní straně Pluto Platteru nechyběl ani stručný návod k použití. (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Pluto Plattery byly k dostání také v sadě určené ke hře Horseshoe. Hra měla podobné principy jako petanque. Házelo se na vzdálenost 20-40 stop (6-12m) od jednoho kolíku ke druhému. Zásah kolíku byl za 3 body, nejbližší disk za 1 bod a nejvzdálenější -1 bod. Hráč, který dosáhl 10 bodů, vyhrál. Šňůra je určená k měření vzdálenosti disků od kolíku. (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
Pluto Platter lze zakoupit i v současnosti. Tato sada obsahuje 6 retro disků, každý v jiné barvě, a byla vyrobena v roce 2007 … no kde jinde než v Číně. (zdroj: flyingdiscmuseum.com)
>> nahoru
>> další kapitola
>> zpět na historii
>> zdroje, ze kterých vycházím