>> www.hdgl.fun/historie/AFDO-1974
Nedochvilnost sehrává v našich životech důležitou roli. Většinou negativní. Do našeho frisbee příběhu zasáhla ovšem veskrze příznivě. Desátého května 1970 slavila rodina Jima Palmeriho Den matek a Jim s bratrem Johnem měli domluveno, že si s bratranci zahrají na zahradě fotbálek. Bratranci se ale zdrželi a tak si pánové začali kopat sami. Fotbal ve dvou není žádná velká zábava, John proto došel pro své zánovní frisbee a začali si házet. Po chvíli je napadlo, že by to chtělo nějak vylepšit. Na zemi vytyčili dva kruhy, přidali druhý disk a … položili nejen první základy DDC, ale hlavně odstartovali Jimovu celoživotní lásku k tomuhle kousku létajícího plastu. Svoji hru pojmenovali Court Frisbee a začali ji spolu s několika přáteli pravidelně hrát. Jim byl ovšem také vášnivým hráčem golfu. Vadila mu ale jeho finanční a časová náročnost. A tak ho podobně jako mnoho jiných napadla myšlenka frisbee golfu. Skutečnost, že bylo možné “postavit” si hřiště kdekoli a kdykoli a prostě jen začít házet, ho naplňovala pocitem svobody.
Jim Palmeri (zdroj: pdga.com)
Jim frisbee a zejména discgolfu zcela propadl a jak už bylo uvedeno dříve, pořádal mnoho různých akcí spojených frisbee jako sportovním nářadím. To vše ovšem s představou, že svět frisbee končí s hranicemi Rochesteru. Když se v roce 1973 náhodou dostal ke kopii magazínu IFA, překvapilo ho, kolik lidí se po celých Spojených státech frisbee věnuje a ještě více ho překvapila existence hned několika enkláv věnujících se přímo golfu s létajícím diskem. Z hlediska způsobu hry navíc byly tyto komunity poměrně homogenní, protože všechny spojovala úzká návaznost na golf a jeho pravidla.
Jim Palmeri byl existencí dalších hráčů discgolfu fascinován a toužil zjistit, kolik jich ve skutečnosti je a jak kvalitní je jejich hra. Proto se rozhodl mistrovství města Rochester 1974 uspořádat jako mistrovství USA v discgolfu a CF. Aby mohla mít podobná akce skutečně celostátní význam a přitáhla většinu z nejlepších amerických hráčů, musel jako hlavní cenu nabídnout něco opravdu, opravdu lákavého. V jeho představách to byl zcela nový osobní automobil. Jimovi přátelé byli myšlence na velký turnaj nakloněni, nebylo jim ovšem jasné, kde chce na takovou akci a hlavní cenu sehnat peníze. Nezapomínejme, že jim v té době bylo sotva přes dvacet.
Ontario Beach park v Rochesteru. Místo, kde Jim Palmeri s přáteli hrával svoji pravidelnou úterní noční ligu (zdroj: Wikimedia)
Jak by asi každý předpokládal, jako první Jima napadlo oslovit Wham-O. Napsal jim několikastránkový dopis ve kterém rozebíral sportovní přednosti discgolfu a jeho zářnou budoucnost, na které by společnost Wham-O mohla vydělat, pokud tento projekt s celostátním dopadem podpoří. Předpokládal, že obdrží odpověď ve stylu – velmi dobrý nápad mladíku, váš projekt nejen finančně podpoříme, ale zdarma věnujeme i všechny potřebné disky. Odpověď od Harvey J. Kukuka, ředitele IFA (ve skutečnosti fiktivní postavy vytvořené marketingovými manažery Wham-O) však byla studenou sprchou. Stálo tam, že podobné akce nezapadají do aktuálních marketingových plánů společnosti Wham-O a že ji nejen nepodpoří, ale dovolují si pana Palmeriho upozornit, že slovo frisbee je registrovanou obchodní známkou Wham-O a nesmí se tedy objevit v názvu ani žádných materiálech turnaje.
Jimovi plány se hroutily, ale nezhroutily. Nenašel sice sponzora, který by uhradil hlavní cenu, našel ale prodejce, ochotného prodat nový Datsun B210 za výhodnějších podmínek. Když Jim spočítal předpokládané příjmy z fee, od sponzorů a z licenčních poplatků, zjistil, že od svého snu ustoupit nemusí.
Datsun B210 (zdroj: Wikipedia.org)
Nyní bylo potřeba dát o sobě vědět. Jim podal tiskovou zprávu do 10 největších deníků v USA, magazínu Sport Illustated a zpravodaje IFA. Obratem mu volal Ive Lander z PR oddělení Wham-O s doporučením, ať nejdříve uspořádá několik menších akcí a za dva tři roky si může trounout i na mistrovství USA. Jim už se tou dobou vyrovnal s odmítavým postojem největšího výrobce disků na světě a Ivovi sdělil, že si po třech letech pořádání pravidelných discgolfových turnajů, organizování týdenní ligy a třech mistrovstvích Rochesteru ve frisbee sportech připadá dost zkušený a je odhodlaný uspořádat AFDO s Wham-O i bez nich. Na oplátku se dozvěděl, že Ive tedy doufá, že nedělá chybu, a informaci o chystaném turnaji ve zpravodaji IFA otiskne.
Obálka Sports Illustrated z července 1974. Na discgolf si tenhle časopis bude ještě muset počkat. (zdroj: sicovers.com)
Dnem D se měl stal víkend 4.-5. srpna 1974. Místem konání pak kampus St. John Fischer College v Rochesteru, kam se mezi tím přesunula rochesterská pravidelná úterní liga. AFDO se hrálo na třikrát osmnáct jamek, cíli jamek byly patrně tyče, stromy či sloupy elektrického vedení. Do vynálezu discgolfového koše v té době ještě chyběly dva roky. Zajímavostí, která se ne vždy zmiňuje, je, že discgolf byl jen jednou součástí turnaje. Čtyřicet nejlepších hráčů discgolfu postoupilo do turnaje Court Frisbee a vítězem se stal nejlepší hráč v součtu obou disciplín.
St. John Fischer College v Rochesteru (zdroj: niche.com)
Jim předpokládal, že turnaj navštíví řádově několik tisíc diváků z nichž každý zaplatí 1$ vstupné. Navzdory inzerci v lokálním tisku a televizi se jeho vize nenaplnila. Diváků přišlo jen dvacet. Naštěstí se naplnil jiný předpoklad, totiž že možnost výhry automobilu přiláká široké spektrum nejlepších hráčů discgolfu z celých Spojených států. AFDO se nakonec účastnilo 28 hráčů z Rochesteru a okolí a dalších 37 účastníků ze všech koutů USA. Mezi účastníky turnaje nakonec skutečně nechyběla jména většina z nejlepších hráčů té doby a i když nám už jména jako Victor Malafronte, John Kirkland či Doug Corea nic neříkají, mnohé z nich najdeme mezi členy PDGA s jedno či dvoumístným členským číslem nebo v discgolfové síni slávy. Celý tříkolový turnaj absolvovala i Jo Cahow a jako jediná žena se na děleném 27. místě umístila zhruba v polovině startovního pole a pokořila mnohé z mužských účastníků. Vítězem discgolfové části se s náskokem devíti hodů stal Dan “Stork” Rodick, postava s níž se v budoucnu ještě potkáme. Ačkoli Dan v Court Frisbee a obsadil až třetí místo, dlužno dodat, že se s touto hrou poprvé setkal až na turnaji, k celkovému vítězství to stačilo a stal se tak majitelem hlavní výhry, automobilu Datsun B210.
Ředitel AFDO 1974 Jim Palmeri předává klíče od nového automobilu Datsun B210 vítězi Danovi “Stork” Rodickovi (zdroj: www.pdga.com)
AFDO 1974 patří k několika opravdu zlomovým okamžikům v historii discgolfu, neboť nejen svedlo na jedno hřiště celou hráčskou elitu té doby a otevřelo cestu k mnoha přátelstvím na celý život, ale především svým úspěchem upoutalo zájem konzultanata Wham-O George Sappenfielda a zejména jejich viceprezidenta Eda “Steady” Headricka. Dalšího muže o kterém v budoucnu ještě hodně uslyšíme.
Jim Palmeri (zcela vlevo) při předávání dortu k oslavě 40. výročí AFDO (zdroj: Facebook DG klubu Rochester)
Update: v této kapitole jsem pro nedostatek relevantních informací vyjevil názor, že se turnaj pravděpodobně hrál na pevné cíle ve formě stromů, lamp veřejného osvětlení a podobně. Chyba lávky. Při přípravě kapitoli o Stokovi jsem narazil na zdroj, kde Jim Palmeri vzpomíná, že se hrálo na dvě stopy velké kartonové krabice položené na zemi. Tato varianta cílů byla neobvyklá, vyžadovala jiný způsob patování a mnohým hráčům působila problémy. Storkovi to jak známo nezhatilo hru ani v nejmenším a zvítězil s náskokem 9 hodů před druhým Tomem Gleworthem.
Originální koš Rochesterského frisbee klubu 🙂 (zdroj: J. Palmeri – A Chain Of Events)
>> nahoru
>> další kapitola
<< předchozí kapitola
<< zpět na historii
>> zdroje, ze kterých vycházím